Po vzniku samostatné Československé republiky v říjnu 1918, postupně vznikaly jak ve městech tak i na vesnicích různé společenské, vlastenecké, sokolské a sportovní organizace. Tak tomu bylo i v naší malé obci, kde vedle Sokola a DTJ byl založen i fotbalový oddíl s názvem SK – VLTAVAN Chvatěruby. Dle dochované zakládací listiny byl klub založen 20. června 1926 několika občany, velikými nadšenci kopané. Samotnému založení klubu předcházela z dnešního pohledu jakási „ukázková“ akce, tj. seznamovací utkání v kopané, které se konalo na provizorně upravené louce za „Šimkovou vodárnou“. Branky byly zhotoveny z nařezaných akátů. Za soupeře byl vybrán Lobeček. Přesný výsledek zápasu již neznáme, avšak z dochovalých poznámek byl o zápas veliký zájem a i starším občanům se „honička“ za kulatým koženým míčem velice líbila a mladí prý „hru prováděli s kuráží převelikou“. Tím bylo rozhodnuto a tak tato parta spolu se staršími začala dávat korunku ke korunce, aby si mohli postupně opatřit nejnutnější sportovní vybavení a započítat tak s vlastní sportovní činností, jako praví fotbalisté.
Ustavující schůze se konala v hostinci „U Hodiků“(Hlasů), dne 20.června 1926, zde byl zvolen první výbor a první předseda pan Josef Dobš a také klubové barvy jimiž se staly modrá a bílá. Zakládajícími členy SK VLTAVANU Chvatěruby byli: ZLOCH František st., ZLOCH František ml., STRUNECKÝ Josef, STRUNECKÝ Antonín, STRUNECKÝ Václav, HLAS Adolf, DOBEŠ Karel, DOBŠ Josef, CHALUPNÝ Josef, LENERT František, VIDIM Josef, SOUKUP Václav, ZLOCH Václav a HLAS Jaroslav.
Vltavan měl od samotného začátku velkou přízeň občanů, jak místních, tak i ze Zlončic, Kozomína a Kralup. Z těchto míst postupně vzešla celá řada dobrých hráčů a obětavých funkcionářů, ale i fandů a fanynek. Vltavan měl za celou dobu své činnosti celkem tři fotbalová hřiště. První bylo vybudováno svépomocí na pozemku pana Matějovského za roční nájemné 600,- Kč za „Školákem na Vinici“. Druhé hřiště bylo vybudováno v roce 1930 na pozemku pana Haňka „Na Vartě“, za roční nájem 1100,- Kč. Právě na tomto hřišti rychle stoupala sláva Vltavanu, a věhlas klubu se rychle nesl po celém širokém okolí a Vltavan se tak stával velice populárním. Panem stavitelem Václavem Němotou, hráčem, funkcionářem a mecenášem byla na tomto hřišti postavena v roce 1936 celodřevěná krytá tribuna, pro 100 sedících diváků. Třetí hřiště bylo vybudováno v roce 1946 na pozemku pana Matějovského, kde Vltavan hraje své zápasy doposud. Již v době svého vzniku se jednalo o nejkrásnější fotbalový stánek v celém širokém okolí, který byl vybudován rovněž svépomocí a na popud stavitele Václava Němoty byl celý zatravněn, čímž se mohl v tu dobu pochlubit opravdu jen málokdo. Ještě později bylo celé hřiště oploceno. Hřiště samotné má překrásnou polohu, leží v bezprostřední blízkosti Vltavy a celé je lemovaly krásné topoly, které pomáhaly hlavně v horkých měsících utvářet příjemné klima pro hráče, ale i diváky, bohužel všechny stromy byly společně s celým areálem zničeny při povodni roku 2002. Blízkost řeky měla i v minulosti své stinné stránky. Veliké povodně způsobily značné škody v kabinách, ale i na samotné ploše, kde plovoucí ledy strhaly branky a lavičky pro diváky. V šedesátých letech byly odkoupeny zděné šatny od stavební firmy, která stavěla železniční most přes řeku Vltavu. Šatny byly postupně přebudovány a přestaveny tak, aby sloužily pro potřeby hráčů i rozhodčích. V devadesátých letech byla vystavěna klubovna s kuchyní a kompletním soc. zařízením včetně sprch pro hráče. Pro kulturní využití byl vystavěn přírodní taneční parket, toto vybavení však bylo zničeno při již zmíněné povodní roku 2002. Dnes tvoří zázemí Vltavanu moderní komplex se společenským sálem, restaurací a ubytovací částí.
Nyní se vrátíme trochu podrobněji k názvu klubu, který byl patrně ovlivněn umístněním naší obce na břehu řeky Vltava. Obyvatelé horní části obce byli „Hořejšňáci“, obyvatelé, kteří bydleli ve spodní části, „Dolejšňáci“ a konečně ti, jež bydleli v nejtěsnější blízkosti Vltavy si sami říkali „Vltavani“. Klubové barvy modrá a bílá byly též ovlivněny jasně modrým tokem, tehdy ještě čisté řeky Vltavy a šedobílých skal lemujících řečiště již od Prahy. Jelikož byl již v té době poměrně čilý ruch na řece a břehy lemovaly desítky pramiček, stal se symbol loďky ústředním motivem klubového znaku, kolem níž je utvořeno modro-bílé kulaté pole s názvem klubu.
SK VLTAVAN Chvatěruby měl za dobu svého působení tato mužstva, I.A mužstvo, B mužstvo, dorost, žáky, jedenáctku žen a starou gardu. Co se výkonnosti týče, prošla kopaná ve Vltavanu mnoha proměnami. Byla zde fotbalová léta velmi úspěšná a zdařilá, ale byly též roky méně úspěšné a někdy i kritické. Vltavan Chvatěruby však za celých 70 let svou činnost nikdy nepřerušil, což se nepodařilo mnoha jiným klubům v okolí.
Organizovaná fotbalová činnost začala 4.srpna 1926 zápasem s Čechií Kralupy na jejím hřišti, která tehdy hrála II.B třídu. Zápas Vltavan prohrál 2:7 (poločas 1:4). K tomuto historickému zápasu nastoupil Vltavan v této sestavě: Malik Jos., Vidim Jos., Strunekcý Ant., Soukup V., Strunecký V., Hlas Jar., Spurný Ant., Kasalický Fr., Dobš Jos., Raitr L., Němota Ant. Obě branky dával Raitr L. Mladé a nezkušené mužstvo i v dalších zápasech prohrávalo. Prvního vítězství dosáhl Vltavan v zápase s SK Kozomín s výsledkem 2 : 1. V prvním roce svého založení sehrál Vltavan 12 utkání, z toho 9 zápasů prohrál a 3 zápasy vyhrál. Skóre skončilo pasivním poměrem 32:47.
Popularita Vltavanu začala rychle stoupat především v roce 1930, kdy klub neprohrál v dlouhé sérii zápasů. Postupně hrál 5., 4. a 3. třídu a v roce 1936 postoupil do 2. třídy. Ani za 2. světové války svoji sportovní činnost Vltavan nepřerušil, a měl dosti sil, aby hrál pohledný fotbal. Nejlepším obdobím Vltavanu byla léta poválečná, neboť v té době měl celou řadu dobrých a zkušených hráčů a též vynikajících funkcionářů. Taktéž radost z nově nabyté svobody se projevila v obrovském sportovním úsilí ve prospěch klubu. V té době do klubu přišel p. Miroslav Bašta, vynikající hráč (hrával divizi za SK Slaný), působil zde Václav Němota, Bohumil Hostaša, kteří zase klubu pomáhali po stránce materiální. V roce 1946 při výročí 20-letých oslav založení postoupil Vltavan do 3.třídy. Po ročním působení v této třídě Vltavan postoupil bez jedinné porážky do 2.třídy. Stojí za to si připomenout, že rozhodující utkání se hrálo v Odolena Vodě před velkou návštěvou s výsledkem 5 : 1 pro Vltavan Chvatěruby. Proto je na místě uvést tehdejší sestavu mužstva: Šimon R., Soukup F., Tesař M., Panocha J., Panocha V., Bašta M., Voráček K., Kdér K., Pospíšil J., Částka B. a Tužil K.st. V této náročné třídě se klubu vedlo dobře a to i přestože v ní hrála řada pražských fotbalových oddílů, jako např. Sparta a Slavia C. Po 11 sehraných utkání byl Vltavan v čele tabulky. Pak však přišlo osudné utkání na našem hřišti se Slavií Praha C. Za stavu 3 : 0 pro Slavii došlo z naší strany k inzultaci rozhodčího a Vltavan tak prohrál kontumačně a zápas byl ukončen. Slavia v té době hrála s řadou hráčů, kteří později hráli I.ligu. Na uvedené utkání, vlastně souboj o čelo tabulky, se přišlo podívat na 1.000 diváků ze širokého okolí, což byla za dobu trvání Vltavanu největší návštěva. V roce 1947 skončil Vltavan na 2. místě po podzimní části a vše vypadalo velmi nadějně, pak však někteří hráči odešli do vyšších soutěží, další do státních služeb a tak se mužstvo doplnilo mladými, ale méně zkušenými hráči. Několik hráčů přišlo i z přes vodu ležících Dolan, jako např. Vlasák J., Vlasák F., Vanča J., Jiskra L. a Kintera A. Tito mladí hráči se snažili navázat na předchozí úspěchy a v následující sezóně udrželi špici tabulky a skončili na pěkném 3. místě, opět za Slavií C s níž prohráli rozhodující utkání 7 : 4. V dalších letech pak hrál Vltavan nadále 2. třídu v roudnických, kladenských a kralupských soutěží, ve kterých dosahoval i nadále dobrých výsledků. Po sestupu do 3. třídy, kterou hrál až do roku 1959, následoval opět velký odchod starších zkušených hráčů. Po doplnění mladšími hráči začalo mužstvo opět podávat dobré výkony. Po sezóně 1959-1960 postoupil Vltavan zpět do 2. třídy. O postup se zasloužili především tito hráči: Soukup J., Soukup J., Soukup V., Panocha M., Panocha V., Jurečka Z., Pokorný F., Franěk J., Vidim M., Zloch P., Málek F. a Bělohradský V.
V roce 1960 byl zrušen kralupský okres a novým okresem se stal okres Mělník a tak i Vltavan začal hrát v oddělení mělnickém. V podzimní části skončil na pěkném druhém místě, na jaře se mu již tak dobře nedařilo a klesl na 9. místo. Po reorganizaci soutěží sestoupil Vltavan jako devátý do 3. třídy. Po dalším roce sestoupil do 4. třídy a v této době nastala snad největší krize fotbalu ve Chvatěrubech. Naštěstí tu však byla řada obětavých funkcionářů, kterým se postupně podařilo tuto krizi překonat. Z důvodu nedostatku hráčů, hráli za Vltavan i vojáci základní služby, kteří se v této době podíleli na stavbě železničního mostu. Tato krize však netrvala dlouho a v roce 1963 se Vltavan probojoval do 3. třídy. Tato třída se pak hrála až do roku 1966. kdy Vltavan sestoupil do 4. třídy. V té době se klub opět potýkal s nedostatkem kvalitních hráčů z domácího odchodu a tak situaci řešil nákupem hráčů hlavně z kralupských klubů. V roce 1969-1970 Vltavan opět postoupil do 3. třídy. V té době se opět sešel dobrý hráčský kádr a Vltavan mohl postoupit do 2. třídy, avšak v rozhodujícím utkání se Mšením prohrál 2 : 1 a skončil na druhém místě. Třetí třída se pak ve Chvatěrubech hrála až do roku 1976. Připomeňme si hráče z tohoto období: Soukup J., Frank M., Gruncl J., Tužil K., Tužil J., Hanko J., Krejčí J., Tyle K., Majrych B., Částka B. a Zloch P. Po tomto období Vltavan sestoupil do 4. třídy a od té doby hrál střídavě 3. a 4. třídu. Za poměrně úspěšné však lze považovat i poslední desetiletí. Vltavan hrál opět dobrý fotbal (a to i v dorosteneckých třídách) a právě před třemi lety postoupil do okresního přeboru, kde hraje i dnes při oslavách 70. výročí založení. Jelikož má oddíl v současné době dostatek hráčů, hraje už druhý rok v mistrovských soutěžích i B. mužstvo. Je to poprvé v historii klubu, kdy má Vltavan dvě mužstva v dospělých mistrovských soutěžích. Vltavan měl a má žákovské a dorostenecké mužstvo jež se střídají podle „síly jednotlivých ročníků a věku hráčů“. Obě mužstva vždy bojovala o špici tabulky a zaručovala dostatek kvalitních odchovanců pro starší mužstva. Při příležitosti oslav 70ti let trvání Vltavanu je zajisté vhodné si připomenout, že ve Vltavanu hrálo, ale i vyrostlo množství dobrých hráčů a fotbalových osobností. Např. v roce 1931 byl Soukup Lad. Vyhodnocen ve sportovních novinách „A-zet“ mezi tisícovkou nejlepších sportovců republiky, nesmíme zapomenout ani na další hráče: Bělohradský V., Soukup F., Gruncl F., Tesař M., Bašta M., Kdér K., Jurečka Z., Panocha M., Zloch P., Krejčí Jan a další. Jedním z největších fotbalových úspěchů byla účast Panochy M. v okresní jedenáctce v letech 1949-1951. Vltavan Chvatěruby sehrál i řadu pěkných přátelských utkání s mužstvy, která hrála vyšší soutěže. V roce 1953 to bylo utkání s Rudou Hvězdou Cheb pořádané při příležitosti tradičního posvícení, Vltavan podlehl 6 : 1. Zásluhou tehdejšího, dnes již bohužel nežijícího funkcionáře Bohumila Hostaša sehrál Vltavan utkání s jedenáctkou Strahova, za nějž hrála pozdějších hráčů Dukly Praha. V roce 1964 opět zásluhou Bohumila Hostaši sehrál Vltavan přátelské utkání s dorosteneckým mužstvem Královopolská Brno (hrálo 1. ligu). V roce 1956 uspořádal Vltavan jeden z nejhezčích zájezdů ve své historii a to do Hřenska, kde sehrál dvě přátelská utkání a to proti Ústí n.Labem a v Jílovém u Děčína.
Vltavan měl od samého počátku svého působení štěstí na lidi, jež stáli v čele klubu. Tito lidé zpestřovali sportovní činnost klubu kvalitním kulturním programem jehož tradice se úspěšně dodržuje dodnes. Jejich organizační nadání a píle jim umožňovaly provádět různé taneční zábavy na takové úrovni a v takovém rozsahu, že jim to závidělo celé okolí. Na počátku 30. let byl kulturním referentem, který sršel vynikajícími nápady Zloch Fr. ml., který dal podnět a sám se podílel na složení vltavanské nezapomenuté písničky, jejíž bojovný refrén se používá dodnes a zní:
„Vltavani to jsme my,
fotbalisté zrození,
fotbal to je naše láska
tu z nás nikdo nevypráská“
Tato písnička mnohokrát obohatila zábavné večery Vltavanu a zvedala náladu jak při vítězstvích, tak i při prohrách mužstva, Vltavan tak brzy získal věhlas v pořádání tanečních plesů, zábav a karnevalů. Tyto podniky byly navštěvovány lidmi z okolních obcí, ale též z Kralup a Lobečku. Za utržené finanční prostředky se pořizovala sportovní výstroj, jež byla základem pro úspěchy celého oddílu. Tradice těchto věhlasných zábav se traduje již od roku 1927, kdy byl uspořádán karneval, máje a posvícení. V následujících letech k těmto zábavám přibyly ještě Pepická, mladé posvícení a pěkná. Vzpomínky pamětníků jistě zaslouží karneval z roku 1933, kdy vystoupila taneční jedenáctka, jednalo se především o manželky hráčů a funkcionářů. V průběhu války se jakékoliv oslavy zakazovaly a tak se s jejich konáním započalo opět po válce. Vltavan důstojně oslavoval i svá výročí a to vždy v desetiletých intervalech. Velmi okázalé byly oslavy při 20ti letém a 50ti letém výročí založení. V roce 1946 při 20.oslavách se pořádal letní karneval na „Ostrůvku“ u Vltavy. Po řece od Dolan pluly osvětlené lodičky a pramičky s lampiony a krásnými barevnými girlandami. Tato překrásná akce měla veliký ohlas v širém okolí. 50ti leté výročí se konalo v červnu 1976. Na tyto oslavy byli pozváni všichni žijící členové klubu. Slavnostní schůze se konala v sále v hostinci u Vltavy „U Loučků“ za účasti více jak 150ti hostů a členů Vltavanu. Po skončení schůze následovaly oslavy na hřišti, kde proběhl turnaj starých gard, žáků a A mužstva a po té následovala taneční zábava.
Výbor klubu též pořádal besedy a setkání s významnými sportovci a sportovní funkcionáři. V roce 1951 navštívil naši obec a byl přítomen na výroční schůzi starosta ČOS Dr. Josef Truhlář, rodák z Velvar. V roce 1962 zásluhou člena výboru Bohumila Hostaši a na základě pozvání výboru klubu navštívili náš oddíl stříbrní fotbalisté z mistrovství světa v Chile. Besedu před plným sálem v hostinci „U Loučků“ vedl známý sportovní redaktor Vít Holubec. Z této slavné jedenáctky byly besedě přítomni Ladislav Novák, Josef Masopust, Sváťa Pluskal, státní trenér Rudolf Vytlačil, druhý trenér Dukly Praha Musil a finanční referent sekce kopané ČSFS Rudolf Starý. Tato akce měla veliký ohlas a s uznáním se na ni vzpomíná dodnes.
O slavných a méně slavných obdobích chvatěrubského fotbalu a jeho hráčích již bylo psáno. Nelze však nevzpomenout na to, že v zákulisí každého úspěchu i neúspěchu klubu stojí další lidé-dobrovolní funkcionáři, bez jejichž práce by klub dlouho nefungoval. Tito lidé jsou vlastně i zároveň největšími skalními fandy Vltavanu a proto je vhodné se o nich alespoň v kostce zmínit. Vltavan za dobu svého působení měl celkem 19 předsedů oddílu, byly to: 1926 Dobš Josef, 1927-1929 Zloch František st., 1930 Hubený Oldřich, 1931 Zloch František s., 1932 Hubený Oldřich, 1933 Frank Karel, 1934 Vidim Josef ml., 1935-1936 Frank Karel, 1937 Vidim Josef ml., 1938-1939 Hubený Oldřich, 1940-1946 Voráček Josef, 1947 Bašta Miroslav, 1948 Soukup František, 1949 Němota Václav, 1950-1951 Málek Bohuslav, 1952-1953 Soukup František, 1954 Chvojka František, 1955 Soukup František, 1956 Hostaša Bohumil, 1957-1960 Soukup František, 1961-1962 Krejčí J., 1963-1964 Soukup Václav, 1965-1966 Hostaša Bohumil, 1967-1968 Frank Karel, 1969 Vidim Václav, 1970 Málek František st., 1971 Vidim Václav st., 1972 Bašta Miroslav, 1973 Panocha Miroslav, 1974 Tužil Karel ml., 1975-2008 Hanko Juraj, od roku 2009 Kapalín Josef. Kromě předsedů pracovala ve Vltavanu ještě celá řada dalších funkcionářů jako byly např. Hukal Josef, Málek Václav, Němota Václav, Strunecký Josef, Zloch František, Málek Bohuslav, Tesař Miroslav, Soukup Ladislav, z mladší generace to jsou např. Böhm Vilém, Gruncl Josef, Frank Miroslav, Hirní Václav, Vanuta Jaroslav, Tužil Petr, Jedlička Jaroslav a celá řada dalších. K uvedeným funkcionářům je vhodné uvést příklad obětavé práce Wasserbauera Miroslava a Hirného Václava, kteří po dlouhá léta nezištně vedli a doslova pěstovali ten nejmladší potěr Vltavanu-žáky.
Nahoru